Strmě nahoru!
Nová švýcarská lanová dráha Stoosbahn je nejstrmější pozemní lanová dráha na světě, která vyjíždí každý den z obce Schwyz nahoru do horské vesnice Stoos. Dále na vrchol Fronalpstock s úchvatným výhledem na Lucernské jezero vedou dvě sedačkové lanovky. Provozní personál pod vedením Gregora Annena se stará o to, aby si všichni pasažéři mohli užívat ničím nerušený výhled na alpský svět.
Vítejte v alpské vesničce Stoos!
Ve Švýcarsku jsou nádherné horské vrcholy a mnoho strmých svahů. V centrálních Alpách, asi 45 minut od Curychu, dokonce vznikl světový rekord: od prosince zde jezdí nová pozemní lanová dráha Stoosbahn z obce Schwyz přímo nahoru do horské vesničky Stoos. A je to nejstrmější pozemní lanová dráha na světě.
Přitom musí překonat 110% stoupání – nejstrmější silnice světa vedle ní vypadají úplně neškodně: Baldwin Street v Dunedinu na Novém Zélandu je jednička se stoupáním 35 %, famózní Lombard Street v San Francisku, dříve než byla proměněna v proslulé serpentiny, stoupala s převýšením 27 %.
«Bezpečnost je tu samozřejmě to nejdůležitější », vysvětluje Gregor Annen. K tomu se podle něho počítá i to, že vše tip-ťop čisté. Již devět let je 53letý Gregor Annen zodpovědný za provoz horské lanovky a doprovázel i dlouholetou koncepční přípravu dráhy se špičkovou technologií. «Stoosbahn je technický zázrak», říká. «Mistrovské dílo všech zúčastněných. »
S panoramatickým výhledem do výšek
Lanovka dopraví v létě nahoru až 3.500 pasažérů denně – v zimě dokonce až 4.000. Z údolní stanice až do vesnice Stoos překoná převýšení 743 metrů a potřebuje k tomu něco kolem pouhých pět minut, paralelně jezdí zase dolů do údolí.
Vozy během jízdy nabízejí okny svých čtyřech kabin a klenutou panoramatickou střechou volný výhled a musí se každý den čistit. Výzvou je pak především i válcovitý tvar kabin, které jsou řazeny jako velké bubny pračky vedle sebe. Lanovka je navržena tak důmyslně, že pasažéři mohou stále stát na vodorovné ploše – bez ohledu na to, jak moc koleje na svahu stoupají.
Ničím nerušený pohled ven
Zvláště v nejnižší kabině s volným výhledem na železniční trať dochází nejčastěji k zašpinění, když cestující přitisknou svůj nos a ruce na okno, aby jim nic neuniklo.
Také skleněná průčelí v oblasti nástupu a výstupu stanic lanovky, za kterými cestující čekají, než mohou nastoupit, se každodenně čistí do nejvyššího lesku.
V létě se musí v kabinách odstraňovat nečistoty z turistických bot, v zimě zase břečka a sníh – a v každém ročním období pak drobečky, stopy nápojů, zbytky obalů nebo psí chlupy, které zde zůstanou. Rozteklý sníh a také kaluže vody snadnou zmizí díky vysavači pro vysávání mokrých a suchých nečistot.
Obyvatelé dojíždějí denně
Zatímco v oblasti nástupu a výstupu ve stanicích i za mokra sbírá papírky, listí a trávu, nebo stírá zimní břečku ručně vedený podlahový mycí stroj s odsáváním, venkovní areál údolní a horské stanice pravidelně zbavuje listí a odpadků zametací stroj s odsáváním s posedem. Zde vysazují autobusy výletníky, dodavatelé vykládají své zboží. Nahoře ve výšce 1.300 metrů, kam nelze dojet autem, žije dobrých 150 obyvatel, a ti využívají lanovou dráhu ke svým každodenním cestám do školy nebo do zaměstnání.
Také vše, co je ve vesnici Stoos potřeba, se dopravuje lanovkou. Mimo jiné potraviny a nápoje, ale také cement, dřevo a jiný stavební materiál pro domy. K tomu má lanovka Stoosbahn nákladní část se speciálním vybavením.
Pod vysokým tlakem na vrchol
Před ranní směnou jede Annen ráno již krátce po šesté první služební jízdu a vezme s sebou nahoru rovnou i čerstvý chléb a noviny. Předem se musí zkontrolovat, jestli je na dráze vše v pořádku – noci mohou být bouřlivé, říká tento Švýcar na rozený v kantonu Schwyz.
Prací na lanovce Stoosbahn si splnil svůj sen. Už jako malý kluk si Annen stavěl lanovky z krabiček od zápalek a provázků, když mu bylo šest, jel poprvé nahoru starou lanovkou Stoosbahn – a od té doby je i nadšený tradiční slavností «Schwingfest», při které zápasníci každoročně měří své síly právě zde nahoře. «Schwingen» je švýcarský národní sport, který se provozuje v ringu s dřevěnými pilinami jako zápas ve volném stylu.
Obě sedačkové lanovky, které jedou z vesnice Stoos ještě výše až k vrcholu Fronalpstock, patří také do jeho kompetence. Někdy jsou sedačky silně znečištěné nebo lepkavé a opěrky nohou zanesené ulpívající špínou. «Najdeme tu všechno možné », vypráví Pia Schilterová, která na lanovce pracuje. Sebere lahve od limonád a prázdné sáčky od chipsů, pak bez námahy omyje modrou koženku sedaček pomocí vysokotlakého čističe.
Skvělé místo pro výlety s jedinečným výhledem
Úplně nahoře je nádherný výhled dokola a také na Lucernské jezero. Krajině se říká Staré Švýcarsko (Urschweiz). Kamzíci a draví ptáci idylu perfektně doplňují. Také pohled na četné alpské vrcholy je působivý, například na vrchol Rigi nebo Stanserhorn. Je odsud vidět i legendární Rütli – louka na břehu Lucernského jezera, kde zástupci starých kantonů přísahou uzavřeli Švýcarské spříseženství.
«Výhled je prostě jedinečný, a pokaždé je to i pro nás velký zážitek », říká Annen. «Návštěvníci dělají nahoře jedno selfie za druhým. » V létě svítí svahy jako zelený samet, v zimě jsou jako poprášené pudrem. Na terase horské restaurace si hosté mohou dát fondue, alpský sýr a červené víno nebo jiný alkohol, aby mohli své dojmy ještě víc umocnit – a potom z Fronalpstocku dolů třeba i pěšky nebo na lyžích.
Času je na to dost: třeba o víkendech jezdí lanová dráha Stoosbahn až do noci – v zimě do 24 hodin, na přání dokonce mimo jízdní řád. Mnozí využívají horskou idylu pro akce nebo semináře. A kdo už nahoře jednou byl, ví, proč deník «New York Times» zvolil lanovou dráhu Stoosbahn v regionu Lucern – Lucernské jezero jednou z 52 destinací na světě, které je v roce 2018 bezpodmínečně potřeba navštívit.
